Kulturní památky obce

Kulturní památky obce

Zámek

Tak, jak je v dávné minulosti málo zpráv o obci samotné, tak máme ještě méně zpráv o chuchelnickém šlechtickém sídle. Dochované písemné památky nám o něm úplně mlčí, nanejvýš se k roku 1607 zmiňují o folvarku panském, čili panském statku. Ani v jiné listině vydané roku 1650, listině již kupuje Zikmund Jaroslav Skrbenský Chuchelnou nevyplývá, že by zde stála nějaká tvrz. Hovoří se opět jen o panském dvoře. Zřejmě na něm stál větší šlechtický dům. Ten ostatně byl v době změny držby v ruinách, protože prodávající Jiří Lichnovský žil v té době v Benkovicích v jakési nájemné chalupě. Chuchelná, jak víme již odjinud, byla vypálenou a pustou vsí. Proto domněnky publikované ve vlastivědné literatuře tvrdící, že v obci stál již někdy před rokem 1650 zámek, je třeba zasunout do říše bájí a nepřesností.

Za prvé konkrétní datum o zámku, datum zhmotněné do kamene, by se dal považovat nápis dochovaný na čelní stěně hlavní budovy dnešního zámku: Carolus Maxmilianus Lichnovsky XV Decembri MDCLXX. (15.prosince 1670) Vytesaný text ale rozhodně není datem zahájení stavby objektu, ale mírně nepřesným zdůrazněním kupu Chuchelné Karlem Maxmiliánem, který se uskutečnil dne 20. prosince 1670. Tato kupní smlouva výslovně uvádí tvrz s domem a folvarkem poplužným. Tato tvrz s domem je zřejmě v předešlých dokumentech zmiňovaný panský dvůr, přebudovaný už do honosnější podoby. Znovu tvrz jmenuje i další dokument z roku 1683. Kde stála, zůstane dnes již jenom dohadem. Dá se ale předpokládat, že někde v místech stávajících zámeckých objektů.

Zatím se ale nedá s určitostí říci, kdy došlo ke stavbě zámecké budovy. Prameny o ní mlčí, takže se výstavba zámku musí ohraničit roky 1683 a 1727, kdy je podána žádost majitele panství o výstavbu zámecké kaple.
Chuchelná se koncem 17. století stala centrem velkého panství, neboť Lichnovští postupně koupili další majetky v okolí: Ovsiště, Píšť, Strahovice, Bořutín, Kobeřice, Bolatice, Boleslav, Štěpánkovice. Roku 1716 získali sňatkem rozsáhlé oderské panství a roku 1778 Hradec n. Moravicí. Jelikož je mnoho písemností až do pol. 18. století vydáváno na Chuchelné, dá se předpokládat, že až do zisku Oder převážně pobývali na svém chuchelnickém majetku. Chuchelná se ale asi postupem času změnila jen na výletní rezidenci, kam zajížděli na hony, protože možností bydlení měli na jiných podstatně honosnějších sídlech.

Pohlédneme-li dnes na hlavní budovu zámku, je již patrné na prvý pohled, že z původně barokní architektury se vlivem častých přestaveb mnoho nedochovalo. Jen kamenná věž, ale i ta je pozdější a jak je patrné z dobových pohlednic, byla upravována v době velkých přestaveb zámeckého okolí v období kolem roku 1910. Majitelé ji nechali zvýšit a opatřit sedlovou střechou.

Chuchelná, ležící v malebném údolí a obklopená lesy, splňovala všechny předpoklady pro vybudování mysliveckého hospodářství, a tím i naplnění panských loveckých vášní. Proto se nedivme, že Lichnovští ke staré budově zámku postavili r.1853 další objekt, zvaný Dům kavalírů, který měl hlavně sloužit k ubytování zámeckých hostů. Tato architektonická změna nebyla jedinou. V době, kdy Karel Max Lichnovský žil se svoji ženou v Chuchelné, tj. v době před 1. světovou válkou a během ní, zahájil generální opravu a přestavbu staré budovy. Tu zvedlo jedno patro, změnil i vzhled mladší budovy, vystavěl skleníky, prádelnu, rozšířil park, který nechal obehnat zdí z červených cihel. Prostě zámek a jeho okolí přeměnil na lépe obyvatelný prostor.

Zámecký park má dnes rozlohu 5,5 ha a jeho dnešní podoba vznikala někdy v polovině 19. století. Osázené dřeviny jsou většinou domácího původu. Za pozornost stojí rozložitý buk lesní červený, jehož kmen má ve výšce 1 m průměr 1,5 m. Kdysi zde Karel Max zřídil i růžovou zahradu. V sousedství byl založen ovocný sad a zeleninová zahrada. S parkem souvisí hospodářská část velkostatku, totiž kravíny a jiné hospodářské budovy. I ty vznikaly na počátku 20. století.

Je pochopitelné, že budovaná výletní rezidence potřebovala i odpovídající výzdobu. Zámecké inventáře z let 1881 a 1896 přinášejí soupisy nejrůznějšího nábytku, užitého i dekorativního porcelánu, obrazů, fotografií, koberců, hodin, skla, stříbrných příborů apod. Bohužel tyto soupisy nejsou příliš podrobné, takže se z nich nedá vyčíst, jakou měly tyto vzácné předměty uměleckou hodnotu. Z těchž inventářů také víme, že pokoje v obou budovách měly své označení, takže se hovoří např. o knížecí ložnici, knížecím salónu, obrazárně - to ve staré budově, kdežto v nové části, která sloužila i úřednickým potřebám, jsou místnosti nazývány jako sekretariát, kuchyně, salón komtesy, myslivecký pokoj, hostinský pokoj (tzv. modrý salón), apod.
Bohatou zámeckou knihovnu a interiér rozmnožovala zvláště kněžna Mechtilda Lichnovská. V tištěném průvodci po Hlučínsku z roku 1924 od Leo Bendy máme zprávu, že majitelka zde vlastně budovala zámecké muzeum, v němž si autor povšiml čínských váz, jantarů, různých otisků, italských zvláštností, gobelínů, mozaiek.

Konkrétní údaje o rozsahu zámecké sbírky máme až z doby konfiskace lichnovských majetků v roce 1945. Dochovaný seznam uvádí téměř 800 položek, což představuje několik tisíc předmětů umělecké i spotřební povahy. Z tohoto seznamu vyplývá, že zámecké pokoje byly doslova nabity vzácnými sbírkami, olejomalbami předních evropských malířů 17. - 20. století, dřevoryty, litografiemi, čínským a japonským porce¬lánem, velkou sbírkou my¬sliveckých trofejí (paroží) a vycpanin,jimž byl zdoben sál v Domě kavalírů. Na zámku též stála nádherná mramorová mozaiková kamna, dnes jsou v Litultovicích a v parku francouzské dělo a kulomet z doby francouzsko-německé války r. 1870 a samozřejmě množství běžného nábytku a nádobí, potřebného pro chod tohoto sídla.

Jelikož po roce 1950 slouží zámek jiným účelům, původní interiér se již zde nenachází. Byl odvezen a povětšinou uložen na zámku v Hradci nad Moravicí, resp. na Raduni. Méněhodnotný inventář byl buď zlikvidován nebo se dostal do jiných, místních rukou.

Zámek, stejně jako celý majetek posledního majitele - knížete Viléma Lichnovského byl konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb. Starší budova byla frontou značně poškozena, kdežto Dům kavalírů utrpěl jen menší šrámy. Po krátkých problémech s využitím objektů získal vedlejší hospodářské budovy někdejšího velkostatku v roce 1947 do pronájmu podnik Zeměproduktiva Ostrava, aby v roce 1949 definitivně přešly správě státních lesů a statků.
V Domě kavalírů se po opravě střechy usídlila v březnu 1947 škola Sboru národní bezpečnosti útvaru 1887, a to až do konce roku 1948.
Zato velký zámek se od války neustále péčí tehdejšího správce, Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství opravoval. Výměrem ministerstva zemědělství ze dne 29.3.1949 byly oba zámecké objekty přiděleny do vlastnictví n. p. Elektro - Praga, později n. p. Sigma Pumpy v Chuchelné pro vybudování kulturního domu a krajské politické školy. Vedle zámeckých objektů do správy uvedených národních podniků přešly také konírny, prádelny, skleníky, mausoleum, rybník, včetně sadu a hudebního salónku. Vlastní předání proběhlo dne 16. 7. 1949, ale již na podzim 1949 začal budovu velkého zámku adaptovat Krajský výbor Komunistické strany Československa v Ostravě na budoucí Krajskou politickou školu a jen v letech 1949 -1951 si stavební práce vyžádaly takřka 3,5 mil. tehdejších Kčs. Avšak již v létě 1951 začaly na doporučení ministerstva zdravotnictví snahy upravit k rehabilitačním účelům nějaký vhodný objekt v bývalém Ostravském kraji, těžce postiženém mj. obrovskou úrazovostí v těžkém průmyslu. Jelikož nevyšla varianta se zámkem v Karviné - Ráji, byla doporučena Chuchelná a vidina krajské politické školy byla naštěstí nenávratně pryč. Již dne 27. 8. 1951 byl zdravotním referátem Krajského národního výboru v Ostravě pověřen vybudováním rehabilitačního ústavu v Chuchelné jeho pozdější dlouholetý ředitel MUDr. Vladimír Knapek. V roce 1952 přešel pak zámek do rukou zdravotního referátu býv. KNV Ostrava. Zatímco větší zámek se postupně přebudovával na rehabilitační centrum, menší objekt po téměř celá padesátá léta sloužil základní škole. Část objektu byla vyčleněna na byty učitelů a obřadní síň.

Rehabilitační ústav, který je od roku 1975 organizačně spojen s obdobným zařízením na Hrabyni, má kapacitu zhruba 200 lůžek dospělých i dětí a zaměstnává přibližně stovku zaměstnanců. Samotný zámecký areál došel do dnešních dob řady změn, které z reprezentačních objektů učinily objekty zdravotní a rehabilitační. Za největší je třeba považovat stavbu spojovací chodby mezi oběma budovami (1966) a pak hlavně výstavbu dětského pavilonu, dokončenou v roce 1969, ve kterém jsou umístěny dvě třídy, herny a samostatné dětské oddělení.

Ve velmi udržovaném parku s vyasfaltovanými cestami byl vybudován malý bazén, který je od roku 1987 doplněn vnitřním bazénem a čistírnou, úpravnou vody a klimatizací.

Při rehabilitačním ústavu je od 1. září 1959 zřízena i základní škola se dvěma třídami. Škola poskytuje léčícím se zde dětem výuku v rozsahu přiměřeném zdravotnímu stavu v patnáctihodinové učební variantě. Je od roku 1969 umístěna v dětském pavilonu a její prvou ředitelkou byla Ludmila Knapková.

Římskokatolický kostel
Historie farnosti Chuchelná je atypická oproti většině farností na Hlučínsku. Skutečnost, že samostatná farnost existuje teprve od roku 1921, je ovlivněna zejména tím, že duchovní správa původní zámecké kaple byla od doby konstituování kaple (v roce 1727) svěřena zámeckým kaplanům, podřízeným administrátorovi farnosti Křenovice, kam byla Chuchelná přifařena. Vlastní farní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven v letech 1921-1922 a současně obec Chuchelná odfařena od Křenovic, kdy teprve vznikla vlastní farnost, zahrnující pouze obec Chuchelnou. Patrocinium kostela (zasvěcení) je obdobné jako bylo dosavadní kaple sv. Kříže.

Období 1727 - 1920
Odedávna patřila Chuchelná ke Křenovicím jako přifařená obec spolu se Strahovicemi z území České republiky a Šamařovicemi a Bořutínem z území Polska. Farní kostel sv. Václava v Krzanowicach (česky Chřenovice či Křenovice, něm. Kranowitz, lat. Kranovicium) byl velmi starý a souvislou řadu farářů známe již od konce 17. století. První písemné doklady o duchovní správě v Chuchelné jsou z roku 1727. Tehdejší vlastník panství - zemský hejtman hrabě František Bernard Uchnovský (* 25. 4. 1664 v Dolním Benešově) oznamuje dopisem ze dne 5.5.1727 biskupské konsistoři v Olomouci, že vzhledem ke svému věku (měl tehdy přes 60 let), slábnoucímu zdraví a vzdálenému farnímu kostelu v Křenovicích prosí o možnost zřízení kaple v zámku v Chuchelné a instalování zámeckého kaplana pro sloužení každodenních mší pro svou rodinu a služebnictvo. Současně ujišťuje o respektování všech podmínek, které konsistoř v souvislosti s touto prosbou vznese. Na tento podnět reagovala konsistoř vysláním hlučínského děkana Jana Libora Mainky na osobní návštěvu do Chuchelné za asistence faráře v Dolním Benešově P. Jana Federa a faráře v Křenovicích P. Christofora Kamiena a po zjištění situace a doporučení výše zmíněných se rozhodla kladně. Dekretem biskupské kurie ze dne 14.6.1727, daným v Kroměříži, uděluje olomoucký biskup Wolfgang hrabě Schrattenbach povolení zřídit a užívat kapli v zámku. Povolení platilo na 7 let. V roce 1734 bylo potvrzeno a rozšířeno i pro zámecké hosty. Opětovně bylo prolongováno v letech 1742, 1757, 1764 (rozšířena platnost i pro zámecké úřednictvo) a 1770.

V roce 1775, z iniciativy a za příslibu garance zajištění výstavby hrabětem Lichnovským, udílí dne 30. 11. 1775 olomoucký biskup Maxmilián hrabě Hamilton povolení ku stavbě nové zámecké kaple. Již v roce 1776 byla vysvěcena křenovickým farářem P. Janem Ignácem Kollerem. Stará, již neužívaná kaple, byla v roce 1778 stržena a rozebrána. Nová kaple u zámku byla zděná, klenutá a kromě hlavního oltáře (Spasitel na kříži), v podobě zdařilé sochařské práce, měla 2 boční oltáře - sv. Jana Nepomuckého a sv. Peregrina (druhý se od roku 1821 nepoužíval, neboť neměl portatile). Na zdech kaple bylo 14 malých obrazů křížové cesty, dále kazatelna a na kůru malé varhany. Ve věžičce, při stavěné až v roce 1859 v novogotickém stylu, byl zavěšen malý zvon. Téhož roku - 1859 ¬nechal majitel panství Karel kníže Lichnovský celou kapli opravit a zrenovovat. Kaple rovněž měla k dispozici tehdy také 1 stříbrný kalich a dostatek parament ke mši svaté. V roce 1888 byla kaple nově vydlážděna. Na vzhledu kaple se poté již nic podstatného nezměnilo do doby vzniku farního kostela, až na přístavbu věže poč. 20. století.

Chuchelná, jako přifařená obec (do 1921) do farnosti Křenovice a od roku 1921 jako farnost Chuchelná, byla vždy součástí děkanátu Hlučín v rámci arcikněžství Ketř olomoucké arcidiecéze do 1949 (do roku 1777 diecéze). V době II. světové války spadala Chuchelná církevně do Generálního vikariátu pruského dílu arcibiskupství olomouckého v Branici (dnes Polsko). V letech 1783 -1923 stoupl počet obyvatel z původních 201 na 1 029. V roce 1863 bylo v obci 426 katolíků a 2 nekatolíci, v roce 1893 již 626 katolíků a 7 nekatolíků, v roce 1908 649 katolíků a 13 nekatolíků a v roce 1920 712 katolíků a 40 nekatolíků. Z řady křenovických farářů uveďme poslední 3 do roku 1921- P.František Fleicher, P. Augustin Quittek a P. Vilém Himmel.
Z pomocných kněží - zámeckých kaplanů se zllÚním pouze o některých:
a) P. Jakub Moritz, nar. 6. 7.1769 v Hradčánkách, vysvěcen ve Vratislavi 1792. V letech 1797 - 1798 zámecký kaplan v Chuchelné, zemřel 19. 2.1844 v Křižanovicích.
b) P. Karel Heinrich, nar. 1751 v Bavorově, vysvěcen 1778, v letech 1802 - 1811 a 1823 - 1824 zámecký kaplan v Chuchelné, zemřel 31. 10. 1832 v Křenovicích.
c) P. Martin Waniura, nar. 1767 v Petřatíně, vysvěcen 1792, v letech 1813 - 1821 zámecký kaplan v Chuchelné, zemřel dne 28. 5. 1847 v Kobeřicích.
d) P. Antonín Moravec, nar. 1787 v Nekázanicích, vysvěcen 1813, v letech 1827 - 1831 zámecký kaplan v Chuchelné, zemřel dne 9. 11. 1842 v Oldřišově.
e) P. Jan Wittek, nar. 5. 5. 1805 ve Lhotce u Hošťálkovic, vysvěcen 1830 ve Vratislavi, v letech 1831 - 1834 byl zámeckým kaplanem v Chuchelné, zemřel dne 27.2.1872 v Pavlově (diecéze Vratislav).
f) P. Alexandr Bedřich Kemmel, byl zámeckým kaplanem v Chuchelné v letech 1843 - 1844. Nar. v Příboře 27. 2. 1807, zemřel 26. 10. 1849 v Opavě na choleru, tamtéž u sv. Ducha pohřben 28.10.1849.

Období 1921 - 1996
Samostatná farnost v Chuchelné byla zřízena povýšením bývalého zámeckého kostela (kaple) na farní kostel Povýšení sv. Kříže. Vzniklo tak nové beneficium, které bylo úředně vyhlášeno dne 1. 7. 1921 v Acta Curiae Oloumcensis. Farní kostel byl konsekrován dne 27. 6. 1921, přičemž právo k obsazení nově vzniknuvší fary si ponechal arcibiskup olomoucký. Na výstavbu kostela a fary složili farníci v Chuchelné 100 000 Kč, kníže Lichnovský 50 000 Kč. Dne 3. 9. 1921, v sobotu odpoledne, bylo v Chuchelné biřmování samotným arcibiskupem olomouckým Antonínem Cyrilem Stojanem a příštího dne byla v Chuchelné slavná mše svatá pod širým nebem a posvěcen nový kříž a hřbitov archibiskupem včetně svatého požehnání. Zřizovací listina římskokatolické fary v Chuchelné je až ze dne 25. 3. 1935. Kostel byl zcela zničen náletem koncem II. světové války na Velký Pátek roku 1945. Válečné škody na farním kostele byly vyčísleny na 107 400 Kčs, neboť při přímém leteckém zásahu bylo, s výjimkou zdiva přízemí a části dlažby kostela vše včetně věže, úplně rozbombardováno. Na faře a hospodářských budovách příslušejících k faře v Chuchelné (chlév, kůlny, studna, stodola a ploty) byla vyčíslena válečná škoda na 52110 Kčs, přičemž vlastní fara nebyla těžce poškozena. Od konce války se k bohoslužbám užívala kaple knížat rodiny Lichnovských s hrobkou - tzv. mausoleum Lichnovských. Torza farního kostela byla stržena v roce 1948.

Výstavba nového chrámu
Chuchelničtí občané se ovšem nesmířili se zánikem svého kostela. Bohužel, doba nepřála nové výstavbě. Komunistický režim potlačoval církve, a zvláště katolickou, takže až v roce 1968, tedy v době demokratizace společnosti, byly zahájeny prvé kroky k výstavbě nového chrámu. Začaly se organizovat sbírky, vznikl projekt a 26. června 1969 byl na místě původní stavby vysvěcen základní kámen pro stavbu nového kostela. Slavnostní mši tehdy celebroval olomoucký biskup Josef Vrána za přítomnosti mnoha kněží z okolí, včetně organizátora, místního kněze P. Josefa Koneczného a věřících z obce i okolí. Bohužel v té době již začala nastupovat tzv. normalizace, čili pokus o návrat do poměrů před lednem 1968, takže celá věc usnula na dvacet let.
Pádem komunismu koncem roku 1989 došlo okamžitě k oživení myšlenky stavby chrámu. Řídící výbor nechal základní kámen opětovně vysvětit, tentokráte 22. dubna 1990 na Velehradě u příležitosti návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. v tehdejším Československu. A pak již práce pokračovaly svým standardním tempem: stavební povolení farnost získala v dubnu 1993 a ihned s ním se začalo stavět podle architektonického návrhu ing. Jana Kromra z Kobeřic a návrhu interiérového řešení ing. arch. Josefa Bartáka z Hlučína. Stavba, která vznikla, svým slohem zapadá do okolního prostředí, zarámovaného nedalekým mauzoleem, rybníkem a zámeckou zdí s parkem. Finančně se na stavbě podíleli nejenom domácí farníci, ale i věřící z okolních vesnic a ze sousedního Polska a též z Německa.

První mši svatou sloužil a slavnostní vysvěcení chrámu Povýšení svatého Kříže uskutečnil olomoucký arcibiskup Jan Graubner dne 4. května 1996. Mše se zúčastnilo několik tisíc věřících, včetně rodáků žijících v Německu a v příhraničních obcích Polska.

Velkou zásluhu na rychlé výstavbě architektonicky velmi kvalitní stavby měli hlavně místní občané, kteří pod vedením hlavního stavbyvedoucího Richarda Rataje a pod organizačním dohledem P. Antonína Kocurka, starosty obce a celého zastupitelstva bezplatně odpracovali 23 tisíc hodin.

Slavnostního vysvěcení nového chuchelnického kostela se vedle mnohé dalších politických činitelů a kněží Opavska zúčastnil i tehdejší ministr obrany české vlády Vilém Holáň, člen Křesťansko -demokratické strany Československé strany lidové, který zároveň v této době byl na čelném místě kandidátky za tuto stranu do parlamentních voleb 1996 pro severomoravský volební obvod.

Mauzoleum knížat Lichnovských
Jedná se o kapli sv. Kříže s hrobkou rodiny knížat Lichnovských, která: se nalézá v parku u návesního rybníka ve středu obce. Popis památky náročnější romantizující centrální stavba z režného cihelného zdiva, která je neomítnuta. Má osmibokou centrální dispozici se čtyřmi vedlejším pravoúhlými prostorami (oltářní prostor a předsíň) v hlavních osách a s jednou, válcovou, se šnekem ve vedlejší ose. Patrovou stavbu s emporami kryje jehlanová střecha z pálených tašek. Nad vchodem je umístěn znak Lichnovských.

Mauzoleum projektoval a výstavbu zajistil v letech 1902-3 proslulý opavský stavitel Julius Lundwall. Zřízení kaple bylo iniciováno úmrtím Karla Marii knížete Lichnovského dne 18. 10. 1901 v Hradci n. M. Jeho tělo bylo nejprve až do 11. března 1903 uloženo v zámecké kapli v Chuchelné, kdy bylo mauzoleum vysvěceno a rakev s ostatky knížete uložena do nově zřízené tamní krypty. V roce 1915 sem pak byly uloženy ostatky Marie princ. von Croy - Dulmen, manželky Karla Marii a r. 1928 zde pochovali Karla Maxe knížete Lichnovského. Po 2. světové válce byly škody na mausoleu vyčísleny na 29.000 Kčs. Po válce mausoleum sloužilo náhradou za zničený farní kostel pro věřící ke konání bohoslužeb. K tomu účelu byl zde instalován oltář a vlastní krypta, obsahující měděný, dřevěný a mramorový sargofág, zazděna.

V mauzoleu je zavěšen ve střeše bočního výklenku kaple zvon se 6 uchy s výžlabkem. Výška = 27 cm, průměr=32cm, váha=cca40-45 kg. Čepec: 2 plastické linky obíhající po obvodu, přerušeném reliéfem z krku zvonu.
Krk: těsně pod spodní plast. linkou je 4-řádkový nápis kapitálou začínající reliéfem ukazující ruky: IN NAHMEN DES HElLlGEN/ CREUZ ERFÚNDUNG/ DER PATRONVS FÚRST LlCHNOWSKY A. 1779/. Na protější straně krku je 11 cm vysoký reliéf Krista na kříži. Na přechodu k věnci obíhají 3 plast. linky.
Věnec: mezi 2 plastickými linkami tvořícími plochou lištu a současně nápisovou pásku je nápis kapitálou začínající reliéfem ukazující ruky: FRANTZ STANKE HAT MICHIN TROPPAU GEGOSSEN. Všechna písmena a číslice na zvonu jsou velká a vysoká 11-13 mm. Materiál zvonu je kvalitní zvonovina.
Zvon z roku 1779 je cenným dokladem éry knížat Lichnovských v Chuchelné a současně kvalitním dílem člena věhlasné zvonařské rodiny Stankeů z Opavy. Původně zřejmě visel v zámecké kapli.

Posloupnost římskokatolických farářů v Chuchelné od roku 1921
1. P. Jan Valerián. nar. 17. 5. 1879 ve Zlámanci, vysvěcen 5. 7. 1902 v Olomouci. Působil v Chuchelné v letech 1921 - 1939. Do Chuchelné přišel jako 1. farář v historii obce z Hrozové u Osoblahy na podzim 1921. V Chuchelné byl do května 1939, kdy odešel do Březové u Vítkova. V lednu 1945 zemřel v Terezíně.

2. P. Felix Gurzan, nar.l1. 6.1899 v Bobrovníkách u Hlučína, vysvěcen 5.7.1922 v Olomouci. V Chuchelné byl od 1. 6.1939, kam přišel z Křenovic v Polsku, pouze do 15.2.1942. Zemřel 11. 3.1974, pohřben dne 15.3.1974 v Hlučíně.

3. P. Josef Koneczny, nar.lO. 3.1904 ve Velkých Hošticích, vysvěcen 20. 1. 1934 ve Vratislavi (Polsko). Do Chuchelné přišel z Bohuslavic u Hlučína jako administrátor dne 15. 10. 1942, od 15. 7. 1943 jako farář. V Chuchelné působil 35 let do 1. 4. 1977. V roce 1969 byl jmenován arcibiskupským radou. Zemřel dne 7. 4. 1978 v charitním domově pro kněze na Moravci (okr. Žďár nad Sázavou).

4. P. Vladimír Valenta, nar. 26. 7.1914 v Žákovicích u Přerova, vysvěcen 5. 7. 1940 v Olomouci. Od 1. 9. 1965 byl ustanoven administrátorem ve Strahovicích a od 1. 4. 1977 působil jako administrátor excurendo v Chuchelné. Tragicky zemřel při autonehodě dne 23.2.1984.

5. P. Josef Kaňovský, nar. 3. 9.1948, vysvěcen 24.6.1978 v Olomouci. Po smrti P. Valenty spravoval od března 1984 excurendo (docházkou) farnost Chuchelnou z Kobeřic, kde jako farář působil od 15. 8.1981. Dnes
je farářem ve Velkých Heralticích.

6. P. Antonín Kocurek, nar. 7. 12. 1957 ve Vsetíně,vysvěcený v roce 1990, farář v Kobeřicích,který v současné době spravuje Chuchelnou excurendo.