Obsah
Současnost obce
Občané Chuchelné pohlíželi na další politický vývoj se značným odstupem. Ten se projevoval navenek nezájmem o politické dění ve státě i v samotné obci. Nestabilita politických poměrů a nedůvěra občanů k novému režimu se projevovala vnějškově např. i častým střídáním předsedů místního národního výboru, z nich většinou byli lidé přišlí sem jako státní pracovníci. Ke stabilizaci došlo až v polovině 50. let, kdy již komunistický režim měl všechny páky moci pevně v rukou a kdy byla zahájena výstavba průmyslového ostravského komplexu, při níž občané obce našli velmi dobře placená zaměstnání.
Až do konce roku 1989 hrála pochopitelně komunistická strana a její nejrůznější odnože, ať již mládežnické, zájmové, či ženské i v Chuchelná hlavní roli. Na druhé straně blízkost ostravské průmyslové aglomerace a její rychlé autobusové propojení poskytovalo občanům možnost velmi slušné obživy, i když nesmíme zapomenout, že hlavně ženy se uplatňovaly v místní továrně na výrobu výlisků z umělé hmoty. Jestliže v roce 1890 stálo v obci pouze 62 domů, tak v roce 1950 jich bylo 146 a v roce 1970 již 209.
Významnou změnou ve správě obce se stal rok 1976. K 1. lednu totiž došlo v rámci celostátního integračního trendu ke sloučení místních národních výborů obcí Bělá, Chuchelná a Strahovice, a prvým předsedou tohoto nového národního výboru se sídlem v Chuchelné se stal Leo Lukášek, dosavadní představitel chuchelnického národního výboru. Od té doby nastaly nové starosti, zvláště, když k 31. 12. 1978 byly tyto tři obce sloučeny i územně, takže se Bělá se Strahovicemi staly místními částmi. K vyhlášení střediskové obce došlo v roce 1984. Sem pak směřují finance na vybudování místní infrastruktury. Pochopitelně přidruženým obcím se takováto podřízenost nelíbila a jen čekaly na vhodný okamžik, jak se opět osamostatnit. Ten nastal pádem komunismu koncem roku 1989. K dezintegraci došlo brzy - 1. 7. 1990. I po ní však zůstal v Chuchelné matriční úřad, spádová základní škola a zdravotní středisko.
Na základě zákona o obecních úřadech pak byl v Chuchelné v listopadu 1990 opět ustaven obecní úřad. Od té doby správu obce řídí obecní zastupitelstvo, do roku 1994 patnáctičlenné s pětičlennou radou, po listopadových obecních volbách v roce 1994 již jen jedenáctičlenné a bez obecní rady. Prvým starostou se stal Roland Sturm, původně, tak jako ostatně všichni členové obecního zatupitelstva zástupce Občanského fóra a dnes člen Křesťanskodemokratické unie Československé strany lidové. Ta je ostatně v obci jedinou politickou organizací, když komunistická strana se v roce 1990 rozpadla.
Sčítání obyvatelstva v roce 1991 poskytlo poměrně plastický obraz o životě v obci. Z něho se dovídáme, že v té době v Chuchelné žilo 1313 obyvatel, takže počet trvale bydlících osob má stálou vzestupnou tendenci (v roce 1970 zde žilo trvale 1109 obyvatel).Podle posledního sčítání se k české národnosti přihlásilo 880 osob, ke slezské 308, k moravské 77, slovenské 23, německé 16 a polské 9. Naprostá většina vyznávala římsko¬katolické náboženství - celkem 1 059 osob, k husitské církvi se hlásili 4 občané, evangelické 12 a bez vyznání bylo 142 osob. Přitom se nepodařilo zjistit vyznání 192 obyvatel.
Občané Chuchelné v roce 1991 bydleli ve 420 bytech, přičemž od roku 1970 se nově postavilo 293 bytů. Naprostá většina je napojena na vodovod a vybavena koupelnou, splachovacím záchodem a ústředním, či etážovým topením.
Z tohoto statistického výčtu je patrné, že obyvatelé Chuchelné patří k přičinlivým lidem, kteří si rádi budují své vlastní obydlí. Svoji roli na výstavbě obce má jednak blízkost ostravské průmyslové aglomerace ale i pravidelné příjmy z různých důchodů z Německa, tzv. bony.
Z ekonomicky aktivního obyvatelstva pracovalo v zemědělství a lesnictví 60 osob, v průmyslu 368, ve stavebnictví 36 a v ostatních odvětvích 188 osob. Podle profese pak 378 patřilo k dělnickému povolání 13 pracovalo v zemědělských družstvech a 109 bylo zaměstnanců.
V dnešní době, kdy se konečně zvedla železná opona i na česko-polské hranici a kdy v Chuchelné byl v roce 1996 opět Otevřen hraniční přechod, pro malý pohraniční styk, otevřela se nejenom možnost rychlé návštěv známých a příbuzných, ale v budoucnu i možnost zaměstnání na druh straně hranice.
V roce 1995 získala obec nový obecní symbol, znak a vlajku, který svojí symbolikou vychází z původního obecního znamení (sv. Mikuláš) a znaku knížat Lichnovských.
Významnější stavby v obci
Chuchelná se přes čtyřicetiletou negativní politickou situaci stavebně velmi zdatně rozvíjela. K tomuto rozvoji přispívala místní továrna, národní výbor i občané. Z kroniky obce zde vyjímáme pro paměť nejdůležitější stavební aktivity, které změnily vzhled obce:
1952 - ukončena výstavba tzv. Sídliště. Bylo postaveno šest dvojdomků nákladem 4 mil. Kčs. Byty spravovaly Lisovny nových hmot, pak přešly pod správu národního výboru a v roce 1965 pod správu Domovní správy Kravaře (ta spravovala i tzv. Dívčí domov, budovu národního výbru a obytný dům č. 3 v Restě). V roce 1966 byly domky nabídnuty k odprodeji stávajícím nájemníkům.
1954 - oprava sálu kulturního domu /býv. Hospoda u Postulků/, využívaného od té doby pro provoz kina, které pak hrálo svá představení ve středu, sobotu a neděli.
1955 - provedeno zbourání domu č.p. 12, který stál na místě nynějšího nákupního střediska Jednota. Původním majitelem tohoto objektu byli Lichnovští, kteří zde měli důchodkový úřad. Rovněž zde pracovala první pošta v obci. Část zahrady uvedeného domu byla propůjčena tělovýchovné jednotě Spartak ke zřízení kluziště a zbývající část rozdělena na tři stavební parcely, které obdrželi občané Antonín Herudek, Josef Langer a Pavel Pietrovski. V témže roce se uskutečnila i rekonstrukce budovy národního výboru, č. p. 23. Další rekonstrukce budovy, dnes sídla obecního úřadu probíhaly v letech 1979 - 1980.
1958 - dokončena výstavba nové budovy základní školy. 1959 - 3. července poprvé vyhrával v obci místní rozhlas.
1968 - počátkem roku začaly práce na zbourání dřevěného mostu přes železniční trať, Masarykova ul., vedoucí do Polska. Původní most z cihlových sloupů a železného svršku byl v dubnu 1945 vyhozen Němci do povětří. Sovětská vojska postavila náhradní dřevěný most, který byl po deseti letech opět obnoven silniční správou. Výstavba nového mostu a zavážení tratě, která je tak přerušena, skončila v roce 1970.
1969 - na podzim se začalo s přípravou pro výstavbu dvou obytných výškových domů na pozemku zahradnictví Květeny. Výstavba družstevního panelového domu byla ukončena 1. 8. 1970, druhého, šestipodlažního, o rok později.
1971- v tomto roce bylo započato s výstavbou dvou dvanácti bytových panelových domů, které byly předány k užívání v následujícím roce.
1972 - zahájena výstavba nákupního střediska Jednota, které prvé kupující přivítalo 6. listopadu 1974.
1973 - pro nedostatek vody v dosavadní vodovodním řádu se začalo s výstavbou nového vodovodu.
1977 - dána do provozu nová mateřská škola na Komenského ulici.
1982 - zahájena výstavba nové lékárny, která počala obyvatelstvu sloužit 1. prosince 1984. Lékárna v obci sídlí od roku 1954, původně na Bezručově ulici v domku manželů Janíkových. Prvý lékárník se jmenoval mgr. Jiří Vojtěch. Po něm ji pak dlouhá léta vedl mgr. Vladimír Holub.
1986 - začalo se pracovat na přístavbě zdravotního střediska. První dětští pacienti zde byli ošetřeni 16. května 1988. Zdravotní středisko je v obci zřízeno od roku 1954 a ordinoval zde MUDr. Josef Lev, který zároveň působil i jako závodní lékař. Do té doby chodili občané za lékařem do Kobeřic. Zubní ordinace v Chuchelné pracuje od roku 1955. V tomto roce byl zkolaudován družstevní panelový dům č.p.274, stojící vedle mateřské školy.
1987 - Plemenářský podnik Albertovec po demolici teletníku poblíž státního statku zahájil výstavbu čtyř řadových rodinných domků typuOKAL
1991 - začala výstavba čističky odpadních vod v Restě, jejíž prvá část slouží od roku 1993.
1993 - zahájena výstavba nového ř. k. kostela. Slavnostní vysvěcení a první mše proběhla 4. května 1996
1994 - v září začala druhá etapa výstavby čističky odpadních vod -¬potok Zbojnička
1996 - započala realizace plynofikace obce
Průmysl
Ten zastupuje v obci vlastně továrna na výrobu plastů. I druhá světová válka zanechala na budovách této továrny své stopy. V roce 1946 odkoupil zničené haly bývalé továrny na výbušniny podnikatel Višňovský, a to od Fondu národního majetku. Ten v několika zachovalých objektech zřídil provazárnu, která mu ale byla v roce 1948 znárodněna a výroba přestěhována do Bolatic. Objekt přešel do správy národního podniku Elektro - Praga a od roku 1951 Sigmy Lutín s určením na lisovnu technických výlisků. V roce 1954 je závod začleněn do nově utvořeného podniku Lisovny nových hmot s podnikovým ředitelstvím ve Vrbně p. Pradědem. V roce 1990 se chuchelnický podnik osamostatnil pod názvem Formy a plasty Chuchelná, státní podnik. Vedením podniku byl zpracován základní privatizační projekt se záměrem přeměny na akciovou společnost. Od tohoto záměru se později upustilo, takže továrna je dnes v rukou soukromé společnosti, která, i když se značnými potížemi, stále udržuje program výroby výlisků z umělé hmoty.
Továrna léty pochopitelně prošla různými přestavbami a dostavbami a jejich výčet by neúměrně zatížil tento výklad a navíc by toho stejně nezasvěcenému čtenáři moc neřekl. Zůstává pouze faktem, že jak na počátku století, tak i dnes zaměstnává ve velké míře ženy.
Lisovny se v minulosti angažovaly v mnoha sférách, mimo jiné i ve výstavbě bytů pro zaměstnance, ukončených v roce 1952 a 1972. Pracovní příležitosti, které továrna poskytovala, pochopitelně významně přispívaly k zaměstnanosti v regionu a samozřejmě byly i jistým přilepšením pro rodiny pracujících žen. Navíc se továrna podílela i na mnoha vnějších proměnách obce.
Zemědělství
Patřilo v Chuchelné k základním zdrojům obživy. Po konfiskaci lichnovských majetků a jeho převodu do státních rukou jej spravovala Zeměproduktiva. Počátkem 50. let lesy převzala správa státních lesů a zemědělskou půdu nově vznikající státní statky, které v obci zřídily farmu s ředitelstvím v Šilheřovicích a od roku 1965 na Albertovci. Podstatně menší část zemědělské půdy v katastru obce drželi drobní vlastníci, z nich naprostá většina nevlastnila víc jak 0,5 ha. Pouze 7 rolníků obdělávalo 5 -10 ha zemědělské půdy. V roce 1955 všichni tito rolníci obhospodařovali celkem 98,22 ha zemědělské půdy.
V roce 1949 vyhlásila komunistická strana na jednom ze svých pompézních sjezdů program budování zemědělských družstev, čili kolektivizace, po vzoru tehdejšího Sovětského svazu. Bylo otázkou času, kdy tato kolektivizace, prováděná na mnoha místech násilným způsobem a fyzickou a duševní likvidací zemědělců dorazí i do Chuchelné. První propagandistické akce v obci zjišťujeme v roce 1951, kdy zde i na mnoha místech okresu Hlučín probíhaly propagandistické přednášky Rolník v Sovětském svazu a socialismus. Bývaly prý úspěšné a hojně navštěvované; někdo šel na ni dobrovolně, někdo musel. Co si o nich ale lidé vlastně mysleli, napovídá skutečnost, že v Chuchelné byl teprve v roce 1955 ustaven přípravný výbor pro zřízení zemědělského družstva. Samotné družstvo se však ustavilo ještě o dva roky později v roce 1957. U jeho zrodu stálo 21 donucených rolníků, kteří obhospodařovali zhruba 100 ha zemědělské půdy. Družstvo však trpělo vzájemnou neshodou v představenstvu, všeobecnou nedůvěrou k socialismu a špatnou pracovní morálkou. Navíc v něm pracovali převážně starší a staří lidé. Delimitací státních hranic ztratilo výnosné louky na Křenovském, takže slabé výsledky hospodaření se ještě zhoršily. Na základě tehdejších trendů likvidace nerentabilních zemědělských družstev se ke dni 1. 1. 1961 spojilo místní Jednotné zemědělské družstvo se státním statkem, nejprve na šest let a později trvale. Od té doby nově vzniklý zemědělský komplex obhospodařoval téměř 300 ha zemědělské půdy. Jelikož základem tohoto nového hospodaření byly majetky Lichnovských a na nich relativně dobře prosperující statek, situace v zemědělství se poměrně rychle zlepšovala, zvláště, když se nemuselo investovat do nákladných staveb a rekonstrukcí hospodářských objektů, protože ty již v 2. polovině 19. století postavili Lichnovští a v takovém prograsívním stylu, že vyhovují do dnešních dnů, kdyby se ovšem využívaly. V důsledku delimitací a restitučních nároků došlo v červnu 1993 k uzavření stájí a všech dalších prostor a propuštění zaměstnanců, jejich počet se ostatně po roce 1990 velmi rychle zmenšoval. Nový nájemce měl totiž zájem jen o zemědělskou půdu, kterou má dnes v pronájmu.
Mnozí dědici zemědělských majetků se po roce 1990 přihlásili o svá vlastnická práva. Někteří na půdě hospodaří, ale většinou ji dali do nájmu.
Doba prudkých a neuvážených změn éry socialismu poznamenala totiž život mnohých rodin, kteří si své domky staví a udržují ve stylu městských vil, než jako zemědělské usedlosti. Navíc zemědělství je časově, fyzicky a ekonomicky vysoce náročné odvětví, které drobným hospodářům nepřináší žádný vysoký efekt.
Školství
Fronta poznamenala i místní národní školu. Jejím vedením byl k 1. červnu 1945 pověřen předválečný český řídící učitel Václav Šmíd. Po nezbytných stavebních úpravách byl školní rok zahájen 28. září 1945 ve čtyřech třídách a se 124 žáky. Je pochopitelné, že na Hlučínsku, kde domácí česká inteligence neměla tradici byl naprostý nedostatek učitelů, takže přicházeli vyučovat lidé z jiných částí republiky. S tím souvisí i poměrně značná fluktuace a teprve až v 1. pol. 50. let se stavy učitelských sborů ustalují. Toto platí i pro Chuchelnou.
Vedle národní školy působila v obci krátce ve školním roce 1946/1947 Lidová škola zemědělská, v níž se dobrovolně vzdělávala mládež. Na ní učili stávající učitelé národní školy.
Únor 1948, tedy komunistický převrat, přinesl i změnu pohledu na vzdělání. Toto totiž mělo být nadále poskytováno bezplatně na všech stupních a zároveň se povinná školní docházka prodlužovala na osm let, nejprve zřízením tzv. střední školy (kdysi též zvané měšťanka). V Chuchelné takovýto typ školy se ustavil v roce 1951. Škola sídlila na zámku v budově Domu kavalírů a prvým ředitelem byl ustaven Karel Struhala. Do obvodu této školy patřila i Bělá (původně obvod Píšť) a Strahovice (původně obvod Sudice).
Rozdělení na národní a střední školu však trvalo jen krátce. Zákon o jednotném socialistickém školství zřídil v roce 1953 na celém území republiky osmileté základní školy a teprve na ně navazovalo školství střední. V Chuchelné se prvým ředitelem osmileté základní školy stal Zdeněk Bilíček, učitel z Kravař, a od roku 1954 Antonín Olšina, který v čele školy stál až do roku 1972. Tato základní škola sídlila v naproste prostorově a technicky nevyhovujících prostorech, proto byla prosazován myšlenka nové školy. Vždyť počet žáků stoupl na 205. Řediteli A. Olšinovi se nakonec podařilo výstavbu prosadit, takže 31. října 1958 se v nové školské budově na ulici J. A. Komenského začalo vyučovat. Nová třídní škola s tělocvičnou, správcovským bytem a rozsáhlým prostranstvím pro praktickou výuku přinesla změnu do způsobu vyučování. K vyučování se však nadále používají i prostory bývalé národní školy na Křížkové ulici Po generální opravě této budovy jsou v objektu umístěny dvě třídy, školní dílna, cvičná školní kuchyně a školní družina.
Za pozornost stojí, že k velmi pěkné a dobře vybavené škole patřit v letech 1958 - 1960 i drůbežárna, kde děti z pionýrské organizacI za pomoci učitelů chovaly 400 ks drůbeže. Dnes ke škole patří pouze velký ovocný sad a zahrada.
Vedle dnes základní devítileté školy působí v Chuchelné i skromná základní škola při rehabilitačním ústavu. Od roku 1946 obec řídí mateřsko školu, která se několikráte stěhovala z místa na místo až v roce 1977 našla své sídlo ve zvlášť pro ni vybudovaném objektu na Komenského ulici. Mateřská škola má kapacitu 70 dětí.
Krátce v Chuchelné pracovaly i jesle, a to v letech 1947 -1958, kdy pro nezájem zanikly.
Sportovní organizace Spartak
Sportování v dobách před 2. světovou válkou nepatřilo k příliš rozšířené činnosti obyvatel obce a nejsou o ní v dostupných písemnostech detailnější zprávy. Sportovalo se příležitostně, přičemž se povětšinou hrála kopaná. K obnovení sportovní činnosti došlo po roce 1945, kdy byla ustavena sokolská organizace. Sokol se svým fotbalovým oddílem vstoupil do mistrovských soutěží v roce 1948. V letech 1949 - 1953 však klub hrál pod hlavičkou místní továrny a teprve toho roku došlo k jeho opětovnému osamostatnění a přejmenování na TJ Spartak. V 50. a 60. letech hrálo prvé mužstvo fotbalového oddílu v okresní soutěži hlučínského a později opavského okresu. Několikrát se v sezónách podařilo postavit i náhradní B tým, jenž hrával v nejnižších soutěžích. Naopak dorostenci jsou vždy zálohou prvního týmu a hráčské zkušenosti získávají ve svých doroste¬neckých soutěžích.
Úspěchy fotbalistů byly střídavé. Teprve v ročníku 1968/9 postoupilo 1. mužstvo do krajské soutěže -1. B třídy, v níž odehrálo pět sezón a v roce 1974 opět sestoupilo do okresního přeboru. Dnes Spartak hraje ve Slezské župě opět 1. B třídu.
Koncem 50. let se činnost tělovýchovné jednoty rozšiřuje o novou sportovní aktivitu - zájmovou tělesnou výchovu, která byla dlouhou dobu druhou nejmasovější složkou tělovýchovné jednoty. K této široké masovosti přispívaly pravidelné spartakiády, ale i zájmová gymnastika dětí a žen.
Na přelomu 60. a 70. let pracoval ve Spartaku také silný a aktivní oddíl tělesně postižených sportovců - paraplegiků, z nichž několik získalo i tituly mistrů Evropy v lehké atletice.
Po vybudování centra v Hrabyni v polovině 70. let však přešli všichni členové do tamní tělovýchovné organizace Meta Hrabyně. V 80. letech občané založili oddíl odbíjené a tenisový a v posledních letech se zdárně rozvíjí turistika, která je oblíbena mezi mládeží a střední generací. Z dostupných písemných pramenů se dovídáme, že předsedy TJ Spartak byli: 1952 - Max Langer, 1963 - Max Piekarčík, 1976 - Václav Šoltys, 1982- Josef Opolný, 1991- ing. Josef Kubný, 1993 - Vítězslav Zlotý, 1995 - Petr Fichna.
Sportovní aktivity občanů Chuchelné si nejde představit bez sportovních zařízení. Samozřejmě prioritu má fotbalové hřiště, díky mnoha přestavbám dobře udržované. Základní přestavba započala v roce 1969 výstavbou nové klubovny se šatnami sportovců a sociálním zařízením. Ta ale byla, pro v té době běžný naprostý nedostatek stavebního materiálu, ukončen až v roce 1974. Později k této základní budově přistavěl tehdejší místu národní výbor i kuchyni, takže zařízení sloužilo k různým účelům a slavnostním příležitostem občanů. Nyní má zde Spartak pohostinství.
V roce 1980 bylo vybudováno antukové volejbalové hřiště a o dva roky později i dva antukové kurty. Na místě těchto kurtů vystavěla tělovýchovná jednota v letech 1955 -1958 kluziště s elektrickým osvětlením. Zápal, který měli tehdejší sportovci při jeho výstavbě vydržel jen krátkou dobu. Po několika letech provozu bez údržby a také vlivem počasí areál zchátral. Nastoupila jeho likvidace.
V polovině 80. let se výbor Spartaku rozhodl pustit do generální oprav fotbalového hřiště, od meliorace po zatravnění hrací plochy, což trval několik let, takže práce skončily až v roce 1987. Na tuto opravu hrací ploch pak navázala stavba tribuny pro sto sedících diváků a dílčí úpravy ochozů.
Na závěr několik katastrofických údajů
Jak zaznamenává obecní kronika, postihly v nedávné době obec některé přírodní katastrofy místního významu. Jelikož už upadly v zapomenutí, připomeňme si je:
1950 - v důsledku přemnožení krys a potkanů bylo nařízené jejich všeobecné hubení. Na podzim zase vypukla dobytčí epidemie slintavky, která značně zdecimovala stavy skotu. Epidemie dosáhla vrcholu v prosinci, a proto byl vydán zákaz všech shromáždění. I mši mohli faráři sloužit pouze na Štědrý den.
1956 - značné rozšíření mandelinky bramborové, režimem nazývané Americký brouk, kterou chodila sbírat také školní mládež.
1961 - pro změnu došlo k přemnožení myší.
1971 - kolem tohoto roku vyhynul známý a dětmi často sbíraný chroust obecný. Na druhé straně se přemnožili mšice, slimáci a hraboši.
1985 - v polovině sedmdesátých let zaznamenávají pěstitelé okurkovou plíseň, což vedlo k absolutní neúrodě této zeleniny. V téže době byl zjištěn výskyt haďátka bramborového. Proto vyšlo nařízení o zákazu pěstování brambor a rajčat na čtyři roky na pozemcích, kde se objevila.
1992 - v letních měsících tohoto roku se na řízené obecní skládce přemnožili cvrčci, kteří se usídlili i v bytech nedalekého Sídliště. Les pak postihla kůrovcová kalamita přemnožením lýkožrouta smrkového. Kalamita si vynutila likvidaci zasažených porostů, takže kdysi krásné okolní lesy vypadají dnes velmi chudě. Smrková kultura byla neblahým dědictvím lesního hospodaření Lichnovských, kteří na těžbě dřeva značně vydělávali.
1995 - toho roku hrozila v zahrádkách slimáčí pohroma. Ti se přemnožili v prostorách neudržovaného zahradnictví. Když se čtenář naší knížky zadívá na fotografii téhož zahradnictví z doby kolem roku 1925 a porovná to s dnešním stavem, musí mu být víc než smutno!
Obec též postihly občasné záplavy rozbouřené Zbojničky, lidově zvané Zbujničky, kdy bývaly zatopeny prostory kolem kulturního domu, fary a hřiště, jako např. v letech 1959, 1961, 1964, 1984, 1988 a 1991. Snad tento problém vyřeší regulace potoka. Chuchelné se nevyhnuly ani požáry. Šlo o lokální události buď v továrně nebo v hospodářských objektech soukromníků i státního statku. Přestože v obytných domech naštěstí nehořelo, došlo k jednomu smrtelnému úrazu.